Miami Seaplane Base MPB/X-44
Hydroplány a létajicí čluny v sobě mají jakýsi neodolatelný nádech exotiky a romantiky. Proto nepřekvapí, že se nedalo odolat možnosti strávit dopoledne na místě, kde mají tato letadla svůj domov již devadesát let.
Tímto místem je základna obojživelných letadel známá jako Miami Seaplane Base (MPB/X-44), která leží na uměle vybudovaném Watsonově ostrově nacházejícím se zhruba na půli cesty mezi městy Miami a Miami Beach. V současnosti zde lze na pravidelných letech spatřit letouny Cessna 208 Caravan dvojice provozovatelů, konkrétně se jedná o společnosti Tropic Ocean Airways a Cape Air, jejíž stroje nosí barvy Resorts World SuperFlights, přičemž obě létají shodně na přibližně 60 km vzdálené bahamské ostrovy Bimini. Během své návštěvy jsem měl štěstí na letoun Cessna 208 Caravan registrace N388SF druhé zmíněné společnosti. Kromě něj navíc na ploše stála zaparkovaná i plováková Cessna 206 Stationair (N206SS).
K půvabu hydroplánů nemalou měrou přispívá fakt, že se díky využívání vodní plochy dostávají do nesmírně zajímavých lokalit. Výjimkou není ani okolní prostředí Miami Seaplane Base tvořené zejména panoramatem města Miami, jemuž vévodí věž nazvaná Freedom Tower a napravo od ní American Airlines Arena.
Terminál potažmo celou základnu vybudovala v roce 1926 letecká společnost Chalk's International Airlines, která ji využívala následujících 75 roků. Ve třicátých a čtyřicátých letech terminálem procházeli lidé jako spisovatel Ernest Hemingway, který s Chalk's létal na Bimini rybařit, letec Howard Hughes či třeba gangster Al Capone. Slavnou minulost terminálu a celé základny připomíná interiér budovy, kde jsou takřka na každém kroku hmatatelné odkazy k historii, ať už jde o nesčetné části letadel anebo dobové reklamy na letecké linky. Provoz zde byl ukončen v roce 2001, kdy se společnost Chalk's přestěhovala na letiště ve Fort Lauderdale. V roce 2005 zde uskutečnil neplánované mezipřistání na letu z Fort Lauderdale na Bimini letoun Grumman G-73T Turbo Mallard (N2969), jenž následně krátce po vzletu havaroval a na palubě zahynulo všech dvacet osob. Z této havárie se společnost Chalk's již nevzpamatovala a o dva roky později ukončila provoz. Mezitím MPB více méně chátrala a její osud byl nejistý.
Vstávat z popela začala základna v roce 2014, kdy docházelo k prvním pokusům o oživení provozu. Zlom pak nastal v loňském roce, kdy byly postupně rozlétány výše zmíněné linky. Jejich vytížení utěšeně roste, a tak se vzhledem ke stáří terminálu a jeho již ne zcela vyhovujícím prostorám začaly objevovat snahy vybudovat terminál zbrusu nový, který by poskytl adekvátní zázemí rozvíjejícímu se provozu a v neposlední řadě by byl i reprezentativní moderně vyhlížející stavbou. Začátkem letošního roku byl schválen návrh na stavbu nového terminálu.
Pan American Dinner Key Seaplane Base
Je-li řeč o terminálech a základnách létajicích člunů na území Miami, nelze opomenout architektonický skvost v art deco stylu, který v roce 1934 nechala postavit letecká společnost Pan American. Terminál, který v roce 1943 posloužil jako výchozí bod cesty amerického prezidenta F. Roosevelta na setkání s W. Churchillem a Ch. de Gaullem v marocké Casablance, nacházející se v přístavišti Dinner Key v části Miami nazvané Coconut Grove, využívala společnost Pan Am až do roku 1945, kdy rozvoj letišť umožnil nahradit hydroplány klasickými letadly s kolovým podvozkem. Budova proto od roku 1954 slouží coby radnice města Miami.
Leteckou minulost budovy nadále připomínají drobné prvky na jejím štítu a obvodu odkazující ke společnosti Pan Am.
Coast Guard Air Station Dinner Key
V těsném sousedství bývalého terminálu Pan Am v Dinner Key se nachází další stavba úzce spojená s hydroplány, a to hangár s nepřehlédnutelným nápisem U. S. Coast Guard (americká pobřežní stráž), který upomíná na bývalou leteckou základnu pobřežní stráže. Tato základna byla uzavřena v roce 1965 a její místo zaujal rozrůstající se lodní přístav. V současnosti tak lze v prostorách hangáru spatřit namísto létajicích člunů již jen čluny obyčejné.
