Kennedyho vesmírné středisko | 7. 2. 2014
Návštěva Floridy by nebyla úplná, kdyby člověk nenavštívil Kennedyho vesmírné středisko. Místo, které je centrem americké kosmonautiky. Ve zdejším návštěvnickém centru je možné přičichnout k dobývání vesmíru velmi důkladně, protože na ohromné rozloze je lze navštívit několik tématických pavilonů, prohlédnout si rakety či raketoplán anebo absolvovat projížďku po středisku a navštívit startovací rampu a další pozoruhodná místa. Na jednu stranu jsem měl štěstí, protože se mi podařilo zúčastnit hned dvou exkurzí, které byly několik dnů po mé návštěvě ukončeny, z důvodů nadcházejícího zapojení těchto objektů do nových projektů, na stranu druhou jsem vychytal asi nejhorší možné počasí, jaké si lze na tomto místě představit. Celý den nebe zakrývala šedivá deka mraků a pršelo. Na Floridu v únoru ne úplně běžné počasí, což mi potvrdilo i několik místních. S tím se ale nedalo nic dělat. Prohlídku jsem si i tak nadmíru užil.
Raketoplán Atlantis
Jedním z hlavních taháků Kennedyho vesmírného střediska je raketoplán Atlantis (registrace OV-104). Jde o stroj, který uskutečnil vůbec poslední let raketoplánu v roce 2011 (mise STS-135). Vystaven je ve velmi dynamické poloze s otevřeným nákladovým prostorem, což má navodit atmosféru letu vesmírem. Z fotografií to není tolik patrné, ale jde o skutečně obrovský stroj. Po raketoplánu Discovery, který jsem fotil loni, jde o druhý raketoplán, který se mi podařilo zdokumentovat.
V jednom z informačních panelů byl vystaven i úplně první koncept raketoplánu, jak jej představil Maxime "Max" Faget, mimo jiné i konstruktér kapsle v programu Mercury.
Vehicle Assembly Building (VAB)
VAB neboli montážní hala raket Saturn V, posléze raketoplánů a v budoucnu raket SLS (Space Launch System). Jedná se o 160 metrů vysokou budovu, což z ní dělá nejvyšší jednopatrovou budovu na světě. Objekt je to skutečně impozantní, pro představu, každý z pruhů americké vlajky, která je namalována na budově, je široký jako autobus. Během mé návštěvy byl v budově v přepravním boxu exemplář chystané lodi Orion. O pár dní později, 23. února, došlo k ukončení prohlídek interiéru této budovy, neboť práce právě na lodi Orion a budoucí raketě SLS nabírají na obrátkách, takže davy návštěvníků nejsou v těchto prostorách vítány. V současnosti je možné si prohlédnout budovu již jen zvenčí.
Startovací komplex LC 39A
V rámci návštěvy Kennedyho vesmírného střdiska jsem zavítal i na startovací rampu 39A, o které lze říci, že psala dějiny. Uskutečnilo se z ní celkem 12 startů raket Saturn V a 80 startů raketoplánů, a to včetně jejich prvního i posledního startu. V rámci prohlídky bylo možné spatřit rampu jak ze všech stran z jedoucího autobusu, tak rovněž i přímo zpod startovací rampy samotné. V současnosti zůstává již jen možnost projížďky okolo rampy autobusem, protože exkurze pod startovací rampu byly ukončeny ke dni 31. března, neboť rampa byla pronajata společnosti SpaceX, která ji hodlá využívat ke startům svých raket, což si vyžádá stavební úpravy. Z tohoto důvodu již není možné vodit k rampě návštěvníky.
Ke spatření byl navíc, i když jen z jedoucího autobusu, přepravník Crawler, který převážel z montážní haly VAB rakety Saturn 1B a Saturn V a raketoplány na startovací rampy 39A a 39B. Rozměry vozidla jsou 40 x 35 metrů, při maximálním zatížení dosahuje rychlosti 1,6 km/h a spotřeba paliva činí 300 litrů na kilometr jízdy.
Zahrada raket
Hned za vstupními turnikety se návštěvník ocitne v takzvané zahradě raket. Ke zhlédnutí je hned několik pozoruhodných raket či jejich částí. Nachází se tu raketa Mercury-Redstone z projektu Mercury, která v roce 1961 vynesla do vesmíru první dva americké astronauty (Alana Sheparda a Guse Grissoma), i když zatím jen na suborbitální lety,
dále raketa Mercury-Atlas, která byla rovněž součástí projektu Mercury, a do vesmíru vynesla třetího amerického astronauta a zároveň prvního, který uskutečnil orbitální let (Johna Glenna), a poté i astronauty Scotta Carpentera, Waltera Schirru a Gordona Coopera. Třetí z vystavených raket, která vynášela astronauty, je raketa Titan II z programu Gemini. Na té již létaly dvoučlenné posádky, a to i včetně několika astronautů, kteří o několik let později stanuli na Měsíci.
Poté tu je několik raket, které sloužily k vynášení družic. První z nich je raketa Juno 1, která vynesla v roce 1958 do vesmíru vůbec první americký satelit (Explorer 1). Vedle ní je raketa Juno 2, ta nicméně neoplývala vysokou spolehlivostí.
K vidění je rovněž raketa Atlas-Agena, která vynesla například pětici sond Mariner, jež prozkoumávaly Venuši a Mars, či sondy Ranger a Lunar Orbiter, které zkoumaly Měsíc. V neposlední řadě tu stojí i raketa Thor-Delta, která sloužila zejména k vynášení komunikačních satelitů.
V horizontální poloze je vystavena raketa Saturn 1B, která například vozila posádky orbitální stanice Skylab či uskutečnila první let z programu Apollo, kdy vynesla jako první americká raketa tříčlennou posádku, i když zatím jen na oběžnou dráhu Země. Opodál se nachází raketový motor F-1 použitý u rakety Saturn V. Před výstavní halou s raketoplánem Atlantis je vystavena externí nádrž raketoplánu společně s urychlovacími motory (SRB).
Ve formě maket tu je k vidění i budoucnost, a to v podobě modelu budoucí americké pilotované lodi Orion, záchranného systému této lodi a raketoplánu Dream Chaser, který vyvíjí společnost Sierra Nevada Corporation.
Apollo/Saturn V centrum
Jednomu z nejvelkolepějších projektů je věnováno centrum nazvané Apollo/Saturn V. V horizontální poloze se tu nachází na jednotlivé stupně rozložená raketa Saturn V, která vozila astronauty na Měsíc, neboť byla nosnou raketou programu Apollo. Kromě ní tu je ohromné množství dalších věcí s tímto programem spojených. K vidění je například záchranný velitelský a servisní modul CSM-119 programu Skylab. Pozornost poutá i velitelský modul z mise Apolla 14, v němž se vrátili astronauti Alan Shepard, Edgar Mitchell (kteří se procházeli po Měsíci) a Stuart Roosa, který mezitím kroužil kolem Měsíce.
Ke zhlédnutí je i skafandr "posledního muže na Měsíci" Eugena Cernana, který se zúčastnil mise Apolla 17. Prohlédnout si lze i "létajicí křeslo" MMU, které sloužilo astronautům k volnému letu vesmírem během kosmických vycházek.
Na závěr ještě přidávám několik momentek z Kennedyho vesmírného střediska a také fotku makety raketoplánu v životní velikosti, která se nachází u Síně slávy astronautů Spojených států. V současnosti je maketa pojmenována Inspiration, donedávna však nesla jméno Shuttle to Tomorrow.
Kennedyho vesmírné středisko je opravdu nezapomenutelným zážitkem. Jednak proto, že tu člověk může vidět stroje, které bez jakýchkoli debat psaly historii, druhak proto, že Američani jsou co se týče schopností tvořit výstavy naprostou špičkou. Design výstavních prostor je neskutečně důmyslně promyšlený, prakticky všude lze najít nějakou interaktivní expozici, kde si můžete lecos vyzkoušet, a v neposlední řadě videa, která poměrně často předchází samotnému vstupu do expozic, jsou tak dokonale vytvořena, že zíráte s otevřenými ústy. A jste-li nadšencem do letadel či techniky obecně, bez jakýchkoli pochyb vám bude samou radostí běhat mráz po zádech. Zážitek na celý život.